Každým ránem čeká,
každým ránem se otevírá,
každým ránem jasnou modří,
láká včelky ke své práci.
Jasnější než modrá obloha,
její krása čistá.
Svou náruč nastavuje k nám,
ke slunci, ke všem kolem.
Malý letní modrý skřítku,
ty, jenž máš úsměv na líčku,
očekávej každým dnem
na svůj milý hezký den,
kdy doplníš svou barvu modravou
louku plnou kopretin.
Pokud dovolíš mi po odkvětu
nabrat z tvých kořenů sílu
v podobě chutné kávy
poděkuji za svolení.
Při mém každodenním rozjímání.
Každý květ nám srdce otevírá,
kdy každý skřítek či víla
volá nás do své říše,
aby nás k sobě přivinula.
Oddejme se jejich poutu,
slyšme tato volání.
Děkuji.
Pherenis, co napsat? Kouzelný příspěvek, který chytí u srdíčka.
OdpovědětVymazatIVA
Ta vůně cikorky,
OdpovědětVymazatkaždé ráno na kachlovém sporáku u babičky
a pak v modrém hrnečku,
který zahříval ruce.
Dnes pro změnu,
vzpomínky na vše,
mě hřejí u srdce.
strašně se mi tu líbí,miluju přírodu a budu se sem vracet :)
OdpovědětVymazat