Vypadá to, že nitka za prstíkem už visí na stálo :-))), jak se jednou člověk chytí do ovčích vláken, už se z nich nevymotá.
Pletení mi nikdy nešlo a stále nejde, a tak jsem vyzkoušela jinou variantu, funguje, bude na kabelku.
Hnědofialovobílo je z prvního tureckého vřetánka z počátků.
Bezvadná vlna, jen trošku zacuchaná po vyprání,
dá se s notnou dávkou trpělivosti napravit a v nitky se spřádá.
Jedno večerní přibývání nitky ;-).
I na drát zbývá místo.
Jen tady měl být silnější na kostru, nějak se mi to vlnilo ;-).
D ě k u j i.
Nádhera Veru! Já se fakt kochám. S pletením to mám podobně :).
OdpovědětVymazatVlnění - zejména gravitační - je poslední dobou v módě! Stejně, tohle je věc, kterou nepochopím, kterak neorganizovaná zacuchaná hmota promění se lidským přičiněním na strukturovanou nádheru :-).
OdpovědětVymazatVeru tedy to je nádhera. Ty náušnice jsou boží. Přeji hodně krásny pod rukama. Pa Rija
OdpovědětVymazatnádherné kousky
OdpovědětVymazatDobry den,myslim ze se ten nastroj ktery pojmenujete turecke vretanko cesky jmenuje motovidlo.Nic tureckeho to neni a vretanko je prece neco na predeni....
OdpovědětVymazatPřeji hezkého dne, děkuji za komentář... ano motovidlo, a na něm je příze upředená na tureckém vřetánku ;-).
Vymazats hezkým pozdravením... pherenis