Ač stejní zdají se...je to jen klam...každý jinak tváří se :-)).
Magdíku...prosím....to je ona....co je zač?
Květ višňový, na zahradě radost dělá mi.
...sedíc v mandloňovém sadu
očekávám souznění v každém kroku :-.
Kolem se to hemží hmyzem.
S Otakárkem povídám si,
ukazuje svoje krásy.
Jaštěrička vzápětí
rozehřívá údy svý.
V prvním slechu....obhlídnu
v kousku zetlelého stromu ji zahlídnu
kouká se..... .
Vyčkává zda zvládnu
nafotit její krásu.
Mihne se a už je v trapu.
Však hledíc na displej zjišťuji,
že nepovedené jsou záběry.
V tom ji opět spatřím
dala mi ještě jednu naději.
Otakárci poletují kolem,
když píši tyto řádky.
Kdo pozoruje jejich let...
zdá se zvláštní na pohled.
A tím končí moje slova
napřesrok tu
zas a znova
snad stihnu v době mandloňových květů.
Děkuji ♥.
