Další příběh jarní.
Zpod sněhu vykoukla bílým květem,
oděna v téže šatech,
motýlí víla s pokorou se klaní
ke křehkému kvítku,
jedním z prvních.
Potěš mé srdce
lahoď oku, které Tě spatří,
v posledním sněhu slunečním svitu Tě ozáří.
Blankytná křídla ať mohu roztáhnout,
sněženka kvete pro krásu mou.
Toť moje svěřenkyně, nad krásnější pro mě není.
S posledním sněhem jaro přichází.
Voním či nevoním, ať zdá se Vám,
jen pro mé okolí ji rozdávám.
S radostí na srdci, s jemností ticha
s pokorou vnímejte poselství jara.
Usměvavé dny plné slunečních paprsků, plné hřejivé síly jen pro Vás.
pherenis
Ahoj Verunko, kdepak jsi objevila kvetoucí sněženku. Mě na zahrádce už odkvétají. Krásný večer Rija
OdpovědětVymazatJůů, Verunko, to je nádhery. U nás zatím slezl poslední sníh a vše se probouzí. Sněženky jsem si také sázela, ale nevím nevím... Těším se na ty vyčnívající kousíčky jara. Měj krásné dny. Pa ajka
OdpovědětVymazatPherenis, ty duša poetická:) Vďaka za ďalší milý príspevok, pohladil:)Gabi
OdpovědětVymazatMoc hezký příspěvek. Musím mrknout zítra na zahrádku.
OdpovědětVymazatBudu chodit tiše,jak jen to půjde,abych tu křehkou bílou vílí krásu nevyplašila...a mohla se s ní pozdravit...Mokopa
OdpovědětVymazatMé milé navštěvující,
OdpovědětVymazatRijko sněženky kvetou všude kolem, nejvíc nakvetlé právě ty za plotem :-D, dneska sem konečně zahlídla růžky hyacintů na zahrádce.... ;-)
a srdečně děkuji Vám, které mi tu necháváte milým slůvkem něžné pohlazení, nejen pro víly... :-))
pherenis