Jela jsem se uklidnit na zahradu, a jak je mým zvykem stavila sem se za babičkou u hrobu, když je teplo posadím se k hrobu na zem a tak nějak rozjímám a vždy se uklidním. Asi po čtvrt hodině se zvedám, přejdu o uličku dál, pozdravím spolužačku, která už taky mezi náma není, ve stejné uličce i dědu. Přecházím na protější stranu, kde je strýc a stařenka (byla moc hodná) a zakončuji mé putování tichými uličkami u tchána. Ještě před tím o kousek dřív, povím spolužákovi, že je trouba, že ze své vlastní vůle opustil tento krásný svět....a už zapaluji svíčku tchánovi - zapálím, posílám světýlko i tomu spolužákovi, malinko se rozhlížím a secvakne mi...ejhle švagrová vytrhala trávu a pousměju se. Kouknu vedle na hrob - hmmm, tenhle byl dycky neupraven, prázdný bez kytí a najednou plno kytic a nedlouho položených - probleskne mi hlavou, ale vždyť tady se nikdo nestaral, kdoví kdo tu leží - rozhlídnu se a vidím parte - přečtu jméno, a zůstávám jako opařená a nevěřícně koukám s otevřenou pusou a čtu znova a znova jméno. Spolužák - kluk, jako ten na začátku této uličky, kamarád - vyváděli jsme spolu s dalšími různá alotria jako děcka, a mě takhle tito kluci zůstali v paměti a najednou tu nejsou, už je nikdy nepotkám na ulici, nepozdravím, neprohodíme pár slovíček...prostě nejsou.....
Je 30 minut po půlnoci a já uslzená sepisuju co mi letí hlavou......
Nikdy nevíme, jak dlouho tu z nás kdo bude, je to mžik, mávnutí proutku a najednou tu není, ten koho sme měli rádi, obdivovali jej anebo jen s ním prachobyčejně kamarádili - neuvidíme úsměv na líci, hezký pohled očí.....
Važme si jeden druhého, buďme na sebe hodnější, milejší........vždyť jsme tu jen na návštěvě.
Zajímalo by mně, kolik lidí se v dnešní rychlé době dokáže zastavit a zamyslet .....mluvíš mi z duše,děvče........
OdpovědětVymazatVerunko, myslím na tebe.. Nesmutni.. Těším se, až se zase uvidíme.. ... Štěkáček
OdpovědětVymazat